Manuál - máme doma štěně



PRVNÍ DEN DOMA

Když si přinesete domů štěně, může díky náhlé změně neobvykle reagovat i na jinak běžné situace, proto je lepší k němu přistupovat citlivě. Přestože většina malých retrívrů snáší nové prostředí dobře a přizpůsobí se během velmi krátké doby, raději vždy dodržujte několik zásad:

- Na štěně mluvte klidným hlasem, aby mělo pocit bezpečí.
- Jestliže máte malé děti, vysvětlete jim, jak se mají ke štěňátku chovat, aby se nepolekalo. Dohlédněte, aby štěně netahaly a nemohly mu nevhodnou hrou nějak ublížit.
- Nenechávejte štěně o samotě.
- Nabídněte mu pamlsek, vodu, hračku a připravte mu pelíšek na spaní (v mnoha případech si později štěně stejně zvolí jiné místo).

- Odstraňte z jeho dosahu všechny nebezpečné předměty (el. kabely, jedovaté květiny, chemikálie, léky apod.).

- Nebuďte překvapeni, pokud štěně první den odmítne stravu.
Během prvních několika dnů podávejte stejné krmivo,  jakou mělo štěně dosud. Jestliže nechcete stejnou značku, které vám doporučil chovatel, skladbu stravy změňte, až za několik dnů. To již štěně překročí počáteční vzrušení a seznámí se s novými životními podmínkami.

- Máte-li doma dalšího psa nebo kočku, nechte je, aby si štěně očichala (doporučuje se očichání spícího štěněte). V žádném případě nesmí být jejich první setkání stresující.

- Jestliže štěňátko  udělá loužičku jinam, než je dovoleno, netrestejte je, ale za povelu "Fuj" nebo "Nesmíš" odneste na místo tomu určené, aby vykonalo svou potřebu tam. Poté jej pořádně pochvalte.

- Od prvního dne příchodu štěňátka do vaší rodiny si společně stanovte pravidla, co pejsek smí a co nesmí. Tyto pravidla musíte všichni dodržovat. V opačném případě pejsek nechápe proč mu jednou dovolíte např. ležet v posteli a podruhé jej za to hubujete. Pokud nechcete, aby se volně pohybovalo po celém bytě, vyhraňte mu místnosti, kam může a kam ne. 

ZÁKLADNÍ VÝBAVA

Základní vybavení by mělo odpovídat velikosti a temperamentu psa. V obchodech s psími potřebami najdete celou škálu nejrozmanitějšího zboží v různých velikostech, z různých materiálů a v barevných provedení.
 
K základní psí výbavě patří:

Obojek:
Vhodné jsou pro všechna plemena retrívrů spíše obojky široké (neškrtí tolik). Je v podstatě jedno, zda se rozhodnete pro textilní nebo kožené. Mějte vždy na paměti, že pod dobře nasazený obojek byste měli pohodlně zasunout dva prsty.
  V žádném případě nepoužívejte na běžné vycházky stahovací řetízky. Srst pod nimi velmi trpí. „Stahováky“, jak se jim říká, jsou v prodejnách se zvířecími potřebami doporučovány na výcvik, pro retrívra však nejsou zrovna nejvhodnější. Zanechávají totiž zejména na světlé srsti golden retrívrů a labradorů tmavé skvrny a mohou způsobit až kožní alergie.
  Při používání dvou druhů obojků (vždy na každou činnost jiný) váš pes brzy již při pouhém navlékání pozná,  kdy se jde na procházku a kdy cvičit.
  Na žádném obojku by neměla chybět identifikační známka (mosazný nebo ocelový plíšek), na němž je vyryto jméno psa a vaše telefonní číslo.

Vodítka:
 
Při výběru vhodného vodítka byste vždy měli vzít v úvahu, k jakému účelu jej budete používat. Velmi praktická na vycházky jak městem tak přírodou jsou vodítka přes rameno tzv. sportovní, hojně používaná i v myslivecké praxi. Mohou být opět kožená, textilní, vyrobená z nylonu či různě kombinovaná. Většinou jsou opatřená kovovými oky a karabinkami.
 Pro výstavní účely se používají tzv. vodítka výstavní.  Jde o jednoduchá, spíše tenčí vodítka, fungující na principu smyčky, která zcela nahrazuje použití obojku.  Barvu je nejlépe přizpůsobit zbarvení srsti psa, ostré kontrasty (např. bílé vodítko na černém psovi) opticky ruší.
Kožené obojky a vodítka jsou sice dražší, zato bývají ve velmi hezkém a decentním provedení na rozdíl od např. křiklavých barev textilních vodítek. Chraňte je však před deštěm, neboť po promočení ztvrdnou a voda zanechává mapy. U barevných textilních obojků se někdy stává, že pouští barvu a vytváří kolem krku barevný pruh. Velmi praktická jsou vodítka a obojky z nylonu).
Pro retrievery se celosvětově používá vodítko s tzv. Moxonovou smyčkou - k zakoupení na www.psicentrum.cz.


Pelíšek:
 
Při výběru vhodného pelíšku je dobré věnovat velkou pozornost materiálu, z kterého jsou vyrobeny, protože textilní pelíšky lákají štěňátka k cupování. Kvalita materiálu a provedení tudíž musí být hlavním kritériem při pořizování. Nám se osvědšil plastový pelech s vloženou dekou Vetbed nebo Drybed.
  K nejčastějšímu typu psích pelíšků patří kulaté či oválné polštáře, jejichž výplň tvoří molitan. Jejich nevýhodou je obtížné praní zejména u větších rozměrů (nevejdou se do automatické pračky). Také sušení trvá delší dobu, protože molitan bohužel vodu velmi dobře vsakuje.
Pro štěňátka jsou proto ideální tzv.
VETBED , popř. DRYBED - deky, které se k nám vozí z Belgie. Původně byly používány pro humánní medicínu, pro své vynikající vlastnostmi však začaly být využívány nejprve veterinárními lékaři a posléze chovateli na celém světě. Výborně odvádí vlhkost, jsou proti otlakům, nealergenní, termoizolační.  Spodní stranu dek tvoří pevný podklad, čímž je u výrobku dosažena delší životnost než u běžných textilních dek, které štěňátka ráda trhají. Vyrábí se také v provedení s protiskluzovou úpravou - gumové lamely na spodní straně zabraňují shrnování na plovoucích podlahách, na  PVC, dlažbě apod. Vyrábí se v různých barvách, perou se v automatické pračce (teplota 40 - 60 C)


Přeprava a bezpečné prostředí
Pro přepravu pejska v autě doporučujeme skládací domečky nebo klece. Stejně tak může být užitečná i ohrádka, když budete potřebovat nechat štěňátko samotné doma nebo někde kde nebude pod dohledem a hrozila by nějaká nepříjemnost.

Hračky:
 
Žvýkáním předmětů se štěňata seznamují se svým okolím, ovšem destruktivní hryzání může být velmi nákladným problémem. Naučte proto štěně, aby kousalo jen své hračky k tomu určené a nikoli užitkové předměty v domácnosti.
  V období výměny zubů (3. až 7. měsíc) mají štěňátka zvýšenou potřebu kousání, proto jim poskytněte vhodné gumové hračky nebo kosti na žvýkání, jejichž ohlodávání trénuje čelisti a čistí zuby.
Pozn.:
Z živočišných kostí jsou naprosto nevhodné kosti drůbeží, naopak kosti vepřové jsou doporučovány. U hovězích kostí nemusíte mít obavy z nákazy BSE, protože podle dosavadních výzkumů není tato nemoc přenosná na psa.
  Velmi oblíbené jsou hračky přetahovací, gumové kroužky a obyčejné tenisové míčky, které mají navíc tu výhodu, že se na rozdíl od míčků např. gumových ve vodě nepotopí, proto můžete se svým pejskem dovádět i tam.
  Pískací hračky posilují u psa přirozené instinkty. Psi je s oblibou koušou, a proto musí být velmi kvalitní, aby nedošlo ke spolknutí "pískátka", nejleší jsou hračky z tvrdé gumy.


Aportovací předmět:
Předmět pro nácvik aportu je u retrívrů nutnou výbavou k jeho výcviku. Není dobré používat předmět určený na hraní psa (míček, hračka apod.) pro nácvik aportu, přestože jej pejsek spolehlivě nosí. Často se tak totiž upevňují pouze zlozvyky (překusování, pohrávání si s aportovaným předmětem, apod.), které se dosti špatně odnaučují.
  Kdo má možnost, používá k nácviku aportu v terénu i na vodě přímo zhaslou zvěř (pro začátek stačí i jelení spárky). Většina nováčků či majitelů z měst však sáhne spíše po klasickém
aportovací dummy..
  V zahraničí a v poslední době lze i u nás zakoupit speciální dummy určené přímo retrívrům, které lze také zakoupit i v kombinovaném provedení s králičí kožešinou, imitující srstnatou zvěř, nebo celé potažené kožešinou (
www.psicentrum.cz).
  Aportovací předměty se vyrábí také z pevného v plastu, aby je pejsek neprokousl.
V prodejní síti narazíte nejčastěji na „pešky“ vyrobené z pytloviny, tyto jsou však často příliš lehké a nesplňují řádem  OVVR požadovanou hmotnost 0,5kg. Dřevěné dummy se zato vyrábí i v několikakilogramových variantách, někdy však neplavou na vodní hladině a potopí se. Jejich hlavní nevýhodou je, že jsou poměrně nešetrné k zubům.

Misky na vodu a krmení:
Nejvhodnější jsou takové misky, které nekloužou po podlaze, tzn. např. těžké keramické misky nebo nerezové misky se spodním okrajem olemovaným gumovou obrubou. Plastové misky svádí štěňátko ke kousání a hraní, k čemuž miska v žádném případě sloužit nemá. O vhodných hračkách se dočtete dále.


Náhubek neboli košík:
  Ať  se nám to líbí nebo ne, vstup psa je snad do všech veřejných míst, dopravních prostředků, městských parků apod. povolen pouze s košíkem. Také tady nám výrobci nabízí celou řadu možných provedení, z nichž asi nejoptimálnější jsou náhubky kožené nebo umělohmotné. Jsou lehké a pro psa mnohem příjemnější než košíky kovové, které při prudším pohybu nebo výskoku psa mohou způsobit bolest vám popř. náhodnému kolemjdoucímu, kterého chtěl váš pejsek přivítat.  Kovové náhubky jsou také dražší. Doporučujeme zakoupit ve specializovaném kamenném obchodě, je třeba pejskovi košík vyzkoušek, aby mu seděl.

Kartáč na srst:
  Pro krátkou tvrdou srst Labradora je nejvhodnější používat jemný drátěný nebo štětinový kartáč. Častou pomůckou při údržbě srsti je tzv. psí rukavice a velmi praktické jsou i oboustranné kartáče.

PÉČE O PEJSKA

K zdravému a spokojenému vývoji štěněte patří i vytvoření optimálních hygienických podmínek. Vedle osobní hygieny je nutné, aby pejsek vyrůstal v čistém a zdravotně nezávadném prostředí bez prachu a plísní.

Alespoň jednou týdně je potřeba důkladně vymýt jeho „příbytek“ (nejlépe insekticidním mýdlem) a vyprat pelíšek, aby se zabránilo vývoji parazitů v záhybech látky. Velmi výhodné je v tomto případě používání speciální protiotlakové psí deky tzv. Vetbed nebo Drybed, které se dají prát až na 40-90°C – doporučuje www.psicentrum.cz .

Misky na vodu a krmivo je zapotřebí pravidelně opláchnout vodou stejně jako hračky, které psi s oblibou nosí na zahradu, kde je často vyválí v hlíně a písku. Pří výběru hraček bychom tedy měli brát v úvahu i to, jak snadno je lze čistit. Ideální jsou omyvatelné plastové nebo gumové hračky, horší to je s plyšovými zvířátky, která je nutno vyprat takřka po každé hře.

K údržbě prostředí, ve kterém pes vyrůstá, patří i úklid exkrementů.
Nikdy neukládejte psí trus na otevřené místo (hrozí riziko šíření parazitů), ani jej nepoužívejte v zemědělství. Díky svým vlastnostem je pro kompostování nevhodný.


Péče o srst a koupání psa:
I nejlépe udržovaný pes líná a přináší si z procházky mnoho písku v srsti a mezi drápky, proto je po venčení dobré vytřít packy a končetiny psa ručníkem dosucha.
Srst labradorského retrívra je na údržbu velmi snadná. Případnou nečistotu lze po zaschnutí lehce odstranit jemným drátěným nebo štětinovým kartáčem. Pokud by intenzita znečištění přesahovala obvyklou míru (pes se vyválel v něčem „voňavém“), použijte teplou vodu a nejlépe obyčejný dětský šampón.
V zásadě koupejte psa jen tehdy, je-li to nezbytně nutné, protože jejich přirozený tukový ochranný povlak při šamponování trpí.
Při koupání se šampón nesmí dostat psovi do uší, očí a na sliznice.
Vysoušení srsti za pomoci vysoušeče vlasů není nejvhodnější, příliš horký vzduch může strukturu vlasu narušit podobně jako u lidí.

Čištění uší:
Obvyklý způsob čištění uší vatovým tamponem namotaným na špejli je pro psa nepříjemný a je zde nebezpečí zánětu zvukovodu. Výborné zkušenosti máme s používáním přípravku Vetriderm, který je opatřen speciálním aplikátorem, s jehož pomocí se do zvukovodu dostane potřebné množství roztoku, poté stačí už jen lehce ouško promnout cca 1 min., potom necháme pejska zatřepat hlavou, aby se nečistota dostala ven a vatou nebo jemným ubrouskem vytřeme vnější část zvukovodu od nečistot a mazu. Čištění provádíme dle potřeby. Tento přípravek lze zakoupit u veterinárních lékařů nebo na www.psicentrum.cz .

Čištění oči:
Jestliže se u vašeho psa objeví např. zarudlá spodní oční víčka, slzení očí, podrážděné spojivky nebo se jen v koutku oka hromadí výměšky, je na čase čištění očí. Jako starostlivý majitel svého psa byste neměl čekat, až problémy nastanou, ale nejlépe denně nebo ob den pravidelně oči kontrolovat a občas preventivě propláchnout očními kapkami (např. Ophtal – lze zakoupit v každé lékárně), borovou vodou nebo speciálními očními kapkami určenými pro psy.
Okolí oka není dobré otírat vatou, jak se mnohdy děje, protože její chloupky mohou v oku uvíznout a podráždit jej. Vhodnější je použít papírový nebo textilní ubrousek.

Péče o chrup:
Zubní kaz se u psů objevuje jen zřídka. Daleko častěji dochází např. k tvorbě zubního kamene, který lze odstranit podáváním speciálních tyčinek a tvrdých „koláčků“, buvolích kostí… nebo o pomoc požádat veterinárního lékaře.
Chrup psa můžete preventivně čistit speciální zubní pastou (lidská pasta je pro psy nevhodná) a měkkým zubním kartáčkem. Aby však čištění přineslo požadovaný účinek, je třeba zuby čistit alespoň 2x denně.
Náš tip: Zubní kartáček lze velmi dobře nahradit hadříkem, speciální čistící tyčinky zase patkou tvrdého chleba.

Zastřihování drápků:
Pokud přirozené obrušování psích drápků nestačí, přistupte k jejich zastřihávání. Není vůbec na ostudu, pokud tuto proceduru svěříte veterinárnímu lékaři, neboť při neodborném provádění může dojít k rozštípnutí drápku, k poranění vnitřní tkáně a silnému krvácení.
Chcete-li drápky zastřihovat sami, pořiďte si k tomuto účelu speciální kleštičky, které dráp hladce ustřihnou.

O svého pejska pečujte starostlivě a s láskou. Je to nejlepší způsob, aby zůstal dlouho zdravý a cítil se vedle vás šťastně.


BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ

Než ze štěňátka vyroste dospělý jedinec, bude nějaký čas trvat. Během této doby se většina z nás snaží o jeho alespoň základní výcvik, k němuž dozajista patří i osvojení správných návyků soužití v domácnosti (za předpokladu, že pes není umístěn ve venkovním kotci).
  Je však zapotřebí uvědomit si, že nežádoucímu chování je lepší předcházet a tak první krok musíme udělat vždy my. Nejde pouze o drobné škody v podobě zničených bot či okousaného koberce, které všichni se shovívavým úsměvem spíše tolerujeme, ale jedná se také o možné riziko úrazů a následných zdravotních obtíží. Aby nedošlo k poranění štěněte, musíme podniknout nejlépe taková opatření, jako bychom měli doma batole, proto mějte na paměti následující doporučení:

- Z dosahu štěněte je zapotřebí odstranit všechny křehké předměty, sklo, čistící prostředky, chemikálie, polystyren, igelitové obaly, drobné předměty jako kuličky, šrouby, hřebíky, krabička zápalek či zapalovač, léky atd.
- Zajistěte, aby štěně nemělo přístup ke šňůrám od elektrospotřebičů a zásuvky opatřete ochranným krytem.
- Nikdy nenechávejte na kraji stolu nádoby s vařící vodou (varné konvice) ani těžké předměty (vázy, květináče), které mohou při pádu štěně zranit.
- Pozor na otevřená okna a balkónové dveře.
- Velkým lákadlem psů jsou odpadkové koše, proto je nenechávejte v jejich dosahu.
- Nezapomeňte na jedovaté pokojové rostliny (difenbachia, zmijovec, střemcha bobkovitá, dávivec …), které musíte velmi dobře zabezpečit.

- Také ze zahrady je třeba odstranit veškeré jedovaté rostliny a rostliny vyvolávající alergické reakce:
- orlíček (Aquilegia vulgaris)
- bolehlav (Conium maculatum)
- oleandr (Nerium oleandr)
- tis červený (Tacus baccata)
- vlčí bob (Lupinus sp.)
- zimostráz (Buxus sempervirens)
- klementis (Clematis sp.)
- konvalinky (Convallaria majalis)
- břečťany (Hedera sp.)
- bobule jmelí, některé cibulky např. narcisů, brambory


- Nezapomeňte dále zabezpečit uskladněné potraviny (zejména brambory, cibuli a čokoládu, které mohou způsobit až otravy) a zejména psí krmivo. Zvláště labradoři jsou známí ohromnou chutí k jídlu. Případy nestřežené konzumace několika kg granulí na posezení, které většinou končí přivoláním veterináře k funícímu nafouklému zvířeti, rovněž nejsou ničím neobvyklým.
- Vašeho miláčka nikdy nepodceňujte. Z vyprávění majitelů retrívrů na výcvikových setkání víme, že šestiměsíční štěně zlatého retrívra spolklo látkový kapesník dříve, než k němu panička přiskočila. Výjimkou není ani retrívr předními packami opřený o hranu akvária a lovící rybičky.

  Přestože se jistě snažíme věnovat našim pejskům co nejvíce času, asi nikdy se nevyhneme situaci, kdy pes zůstane sám doma. Malé štěně je zvídavé, má tendenci vše okusovat a v případě retrívrů nosit. Proto pokud chcete mít absolutní jistotu, že během vaší nepřítomnosti k žádnému „incidentu“ nedojde, umístěte štěňátko do dostatečně velké drátěné ohrádky nebo klece. Tvrzení, že izolací psa do klece je týrání zvířat, patří k předsudkům. Ohrádka (klec) štěněti zajišťuje pocit bezpečí a stává se jeho osobním doupětem. Umístěním misky s vodou, pelíšku na spaní, hračky nebo žvýkací kosti poskytnete pejskovi vše, co potřebuje.

Malá rada:
- Nežádoucímu kousání např. nábytku, dveří apod. lze zabránit jejich postříkáním speciálním nejedovatým sprejem, který lze zakoupit v obchodech s potřebami pro zvířata, nebo si jej můžete sami vyrobit. (Náš tip: Libovolnou nádobku s rozprašovačem pečlivě vymyjte, abyste odstranili zbytky původního obsahu a naplňte roztokem z citrónové šťávy a pepře. Čím je roztok koncentrovanější, tím má silnější účinek).

DOMÁCÍ VÝCVIK
   

Po krmení, hře nebo po probuzení nastane chvíle, kdy se močový měchýř a střeva pejska potřebují vyprázdnit.
Malá štěňátka se vyprazdňují vždy po několika hodinách, a tak jistě dojde k několika „nehodám“, než štěně zcela zvládne domácí hygienu.
Venčit proto pravidelně po jídle a hraní (zhruba každé 3 hodiny).

Naučte se rozpoznávat varovné signály štěněte, jimiž ohlašuje blížící se potřebu. Za čas se venčení stane pro štěně pravidelným zvykem. Očichávání podlahy bývá signálem, že se potřebuje vyprázdnit. Máte pouze několik sekund na to, abyste přenesli štěně na místo určené k vyprazdňování. Rychle štěně přemístěte na novinový papír, příp. podložku. Pochvalte štěňátko až se vymočí na papír na určeném místě.
Nikdy štěně nekárejte, pokud se vymočilo vedle papíru a znečistilo podlahu.
Nikdy mu nestrkejte čenich do loužičky. Tyto praktiky jsou neúčinné a navíc se vás bude štěně bát.
V prvním půlroce života organismus štěňátka prodělá nejvíce fyzických změn – rychle nabírá na váze a výšce, prudce se vyvíjí jeho kosterní, nervová a oběhová soustava, vnitřní orgány, utváří se kompletní mléčný chrup, který se kolem 4. měsíce mění za trvalé zuby.
Právě v této době se ve velké míře rozhoduje o příštím vzhledu a vnitřním zdraví psa. Štěně má samozřejmě jisté genetické předpoklady, jež nelze ovlivnit. Na druhé straně mu díky správné výživě a preventivní zdravotní péči můžete pomoci využít veškerý vrozený potenciál.

VÝCHOVA ŠTĚNĚTE
  

Štěněcí období
(od odstavu do 6.měsíce věku)

Štěňátka jsou v tomto věku zkrátka úžasná. Každou chviličku, kdy právě nespí, využívají k nekonečnému řádění a poznávání světa.
Někdy přecení své síly a usnou uprostřed hry nebo si na vycházce sednou na bobek a žalostně se dožadují, abyste je nesli.
Umějí se tvářit tak roztomile, že jim odpustíte i tu největší lumpárnu. Ale pozor – už takhle malý pejsek potřebuje řádné vedení a výchovu. Společenské návyky, jež získá v tomto období, si s sebou ponese po celý život! Postupně jej naučte hygieně, seznamte s provozem na ulici, s jinými lidmi a zvířaty, dopřejte mu dostatek příležitostí ke kontaktu s příslušníky svého druhu, naučte jej několik základních povelů.
Pamatujte na jedno základní pravidlo: Ve vaší domácnosti vždy poroučejte Vy, ne pes! Štěně musí znát slovo NE! Život se psem, jenž přerostl svému pánovi přes hlavu, se dříve či později stane nesnesitelný pro všechny zúčastněné strany.

Dorostenecké období
(od 6.měsíce do dospělosti)

Přichází čas, kdy se štěňátko mění v dospělého psa. Tempo růstu se zpomaluje, dotváří se kostra, trvalý chrup a vnitřní orgány, svaly nabývají na objemu. Pes dorůstá své cílové výšky a váhy. „Dospělejším“ se stává i jeho chování. Stále miluje divoké hry a dovádění, dokáže se už ale lépe soustředit. Dodržuje hygienu, ví, co se smí a co ne, přestává ničit zařízení bytu.

Stejně jako děti i psy procházejí
pubertou. Kolem 9. měsíce začne psí dorostenec projevovat zájem o opačné pohlaví, může se chovat vzdorovitě, tvářit se uraženě na každé, byť spravedlivé, pokárání, ignorovat veškeré příkazy a zákazy. Tady je jediný recept – zachovat si chladnou hlavu a vydržet!


POHYB A VÝCVIK MLADÉHO PSA


Už když si berete štěňátko od chovatele, mělo by vás zajímat, kde štěňátka odchovává, jelikož každé štěňátko se rodí se zdravými klouby, je již od 12-tého dne důležitý podklad na kterém se pohybují, naprosto nevhodný je kluzký povrch, kde se štěňátkům rozjíždí nožičky!!! 


Nechte pejska
do věku jednoho roku pohybovat nenuceně, jenom kolik chce on sám. Čtyřměsíční štěně zvládne asi 20 min. procházku (viz obrázek níže).


Nenechte štěně běhat ze schodů ani do schodů, skákat z velké výšky, důvodem je rychlý růst a rychle se vyvíjející klouby, které přetěžováním nemají šanci na zdravý vývoj a správné osvalení a tím zpevnění celého kloubu.

Od 3 měsíců je vhodné plavání, vždy ho musíte po koupeli řádně vytřít a dejte si pozor hlavně na kořen ocasu a pod ním.


DO UKONČENÍ 1. ROKU ŽIVOTA zajistěte pejskovi dostatek pohybu, ale nepřetěžujte ho dlouhými procházkami ani nadměrnou sportovní aktivitou, lépe několikrát denně, ale krátce,
nepřípustné je běhání u kola!



Povely učíme postupně, od nejlehčích úkonů k těžším. Nejdříve přivolání na jméno (jde o bezpečnost psa), vodění na vodítku, sedni, lehni, aport.
1. přivolání - povel „KE MNĚ“
2. povel „SEDNI“
3. chůzi na vodítku u nohy

ROZLIŠUJEME INTONACI HLASU! Hlas je Váš dorozumívací nástroj, tak ho používejte! Jinou používáme intonaci při mazlení a povídání si se psem, jinou při volání a kárání. Nikdy nekárejte psa bitím! Pes se nesmí svého pána bát.

Cvičení se vykonává před krmením, nikdy opačně!

Základním pravidlem je, že psa cvičí jedna osoba, ne celá rodina. Největším rušivým elementem jsou děti. Ty berte na procházky, ale při cvičení je nechte doma.

Mladý pes se soustředí při cvičení nejdéle 10 - 15 minut. Cvičte raději kratší dobu, ale denně. Chvalte a chvalte: „táááááák je hodný“, nestyďte se na psa mluvit, povídat si s ním. Necvičte, máte-li špatnou náladu. Prostudujte si knihy o výcviku.

ZÁSADY SPRÁVNÉHO KRMENÍ
Pes vyžaduje pravidelnost jak v rozvrhu vycházek, činností, tak v krmení.
Malé štěně, které si přineseme od chovatele by mělo mít od prvního dne pevný režim. Základem je krmení 3x až 4x denně a pravidelná vycházka hned po probuzení, před krmením a spaním.
Při krmení by měl mít pes klid, proto krmte na takovém místě, kde psa nic neruší a nerozptyluje.
Po každém krmení by mělo mít štěně (platí i pro dospělé psy) naprostý klid k trávení.
Alespoň hodinu až dvě by měli psi po jídle odpočívat. Žaludek psa je totiž v tělní dutině uložen poměrně volně, takže se může při nadměrném pohybu převrátit a dojde k obávané, smrtelně nebezpečné torzi žaludku.
Plný žaludek vadí psovi také v pohybu a může potravu zvrátit. Proces trávení by měl probíhat v klidu také proto, aby výživné látky neodešly z těla nevyužity.
Psa není vhodné krmit také před předpokládaným působením stresových vlivů, které pro některé psy může být jízda autem nebo jiným dopravním prostředkem, návštěva veterináře apod.)

Hlavní zásadou správného krmení je pravidlo: „Nechceš – nedostaneš“.
Jestliže pes nad plnou miskou váhá, odbíhá apod., okamžitě mu ji odeberte a předložte až při dalším krmení (ne za půl hodiny, ale skutečně až za půl dne, aby psovi vyhládlo). Tímto přístupem učíte psa jíst tehdy, kdy se má, protože jindy nedostane. Musíte být však vždy důslední a nepovolit. Jen tak se dočkáte, že se váš pes bude na misku těšit a s krmením nebudete mít problémy.
Není nic horšího, než rozmlsaní pejskové, jejichž páníčkové zkouší jednu fintu za druhou, jen aby se pes nažral. Střídají krmiva, vaří maso, přidávají žloutek, vývar a jiné ingredience dle „zaručených“ receptů, často však s nulovým nebo jen krátkodobým efektem.
Způsob krmení, kdy majitel nasype ráno denní dávku krmiva do misky a pes si během dne bere, jak potřebuje, je NESPRÁVNÁ. Je to stejné, jako když malé dítě mezi jednotlivými sousty odbíhá k televizi, hraje si, pak jde spát atd. Trávicí soustava psa je uzpůsobena tak, aby v určitou dobu zpracovávala potravu a po zbytek dne „odpočívala“, proto celodenní příjímání potravy (byť by v malých dávkách), není vhodné. Předkládaná strava by měla mít pokojovou teplotu. Velmi horké krmení psovi škodí stejně jako potrava vyjmutá z chladničky.
Granulové krmivo je lepší podávat namočené (ne rozmočené) v teplé (ne horké) vodě. Lépe se tráví.
Podobně jako lidem prospívá i psům občasný jednodenní půst, který čistí jejich zažívací trakt. Psovité šelmy hladověním netrpí, protože jsou zvyklé, že ne každý den se podaří ulovit kořist. Také domácí pes vydrží poměrně dlouho bez potravy, aniž tím jeho zdravotní stav trpí. Mnozí psi si dokonce hladovku zařídí sami a některé dny odmítají potravu.
Půst však není možné realizovat ve všech případech. Nedoporučuje se mladým psům ve vývinu, pro březí a kojící feny, pro nemocné psy nebo pro psy s vysokou denní zátěží.

PROČ GRANULE?

Přáním každého majitele psa je, aby byl jeho čtyřnohý kamarád především zdravý a přinášel do života radost. Na zdraví a dlouhověkosti se vedle vnitřních (genetických) faktorů velkou měrou podílí také faktory vnější, ke kterým na prvním místě řadíme kvalitní stravu, jež zdraví psa ovlivňuje z více než 50%.
Labradorský retrívr patří do velkých plemen, pro které je typické dlouhé období růstu (dospělosti dosahují až ve dvou letech). Vzhledem k pomalému dospívání a velké kostře a v neposlední řadě i k predispozicím genetických onemocnění, kterými velká plemena trpí, vyžadují zvláštní péči a specifické složení stravy, která je předpokladem toho, aby se silní a zdraví dožili vysokého věku. Minimálně do 1 roku stáří je psy velkých plemen nutné krmit kompletní a vyváženou stravu.
Tyto nároky nejvíce splňuje kvalitní suché krmivo (tzv. granule), které je speciálními technologickými postupy připraveno tak, aby bez dalších vitaminózních preparátů a přídavků vašemu psovi dodalo všechny potřebné živiny a vitamíny, nezbytné pro správný růst, tvorbu kostí, svalů, zubů, udržování zdravé kůže, lesklé husté srsti a v neposlední řadě pro podporu imunitního systému.

Někteří lidé nejsou podávání suchého krmiva příliš nakloněni a tento způsob krmení jim připadá málo pestrý. Je to však jen polidštěný pohled na věc, protože psovi v porovnání s jinými živočišnými druhy jednotná strava nevadí. Navíc optimální skladba granulového krmiva zaručuje lehké a bezproblémové trávení (narozdíl od „chutných mixů“ domácí vařené kuchyně). A pokud nejste zrovna dietní sestra s potřebnou kvalifikací sestavit plnohodnotný jídelníček s ohledem na individuální hmotnost, věk a zátěž psa, je nanejvýš vhodné krmit psa právě granulovými krmivy.

Také teorie, že pes má vyrůstat pouze na mase, je již překonána. Dlouhá doba soužití s člověkem jej poznamenala, takže jeho střevo je o něco delší než zažívací soustava volně žijících šelem a pes se stal do jisté míry všežravcem. Není proto možné krmit psa výhradně masem, ale je třeba podávat i balastní látky rostlinného původu, minerální látky a vitamíny.
Živočišná bílkovina však musí zůstat základem jeho stravy.

Kvalitní suchá krmiva renomovaných značek se vyrábí v různých druzích, aby splňovala odlišné požadavky na výživu charakteristické pro jednotlivé druhy plemen (trpasličí, malá, velká a obří plemena) a podle věkových kategorií (štěně, dospělý pes, senior).
Někteří výrobci kromě toho nabízí např. krmivo se sníženou energetickou hodnotou pro psy s nadváhou s označením „light“, či naopak velmi energeticky vydatné krmivo pro březí a kojící feny nebo psy v zátěži. Některé firmy vyrábí rovněž speciální dietetické krmivo určené pro psy se zažívacími problémy, trpícími alergiemi na určitý druh nebo složku potravy apod.

Dávkování těchto krmiv je snadné, k větším balením (15 - 20kg) se většinou přidává kalibrovaná odměrka s doporučenými krmnými dávkami dle věku a velikosti psa.

JAK POZNAK KVALITNÍ KRMIVO?
Ne všechny zahraniční i tuzemské značky krmiv, které jsou u nás k dostání, kvalitativní nároky na výživu splňují. Velmi bych se proto přimlouvala, abyste se při výběru krmiva inspirovali následujícím:
Přečtěte si pozorně etiketu, která
musí být v českém jazyce a obsahuje ze zákona povinné informace:
1) Název krmiva s dovětkem, zda se jedná o kompletní krmivo (většina granulovaných krmiv) nebo doplňkové krmivo (pamlsky, masové konzervy) či dietní krmivo.
2) Složení: Jednotlivé krmné suroviny nebo jejich skupiny musí být uvedeny v sestupném pořadí podle jejich zastoupení v krmivu. Tento údaj je velmi důležitý, neboť vypovídá o kvalitě krmiva. Jestliže jsou na prvním místě uvedeny např. obiloviny, znamená to, že krmivo je vyrobeno hlavně z obilovin a živočišná složka je zastoupena jen „okrajově“. Zatímco pokud na prvním místě najdete např. kuřecí maso, výrobce garantuje, že krmivo obsahuje především maso a ne vedlejší produkty rostlinného původu, tudíž se jedná o vysokou jakost.
Upozornění: Pořadí dle zastoupení v krmivu je ze zákona povinné na obalové etiketě, na reklamní letáky se tato povinnost nevztahuje a pořadí dle procentického zastoupení nebo hmotnostního podílu zde neplatí.
3) Deklarované jakostní znaky: Výrobce je dále povinen uvést následující jakostní znaky – dusíkaté látky, tuk, vláknina, popel, vlhkost, vitamíny (A, D, E), sloučeniny mědi, další doplňkové látky.
4) Způsob použití krmiva:
- specifikování kategorie nebo stáří zvířat, pro které je krmivo určeno
- dále uvedení doporučení denní krmné dávky
- pokyny pro správné uskladnění krmiva
5) Datum výroby
6) Datum minimální trvanlivosti
7) Hmotnost:
udává se čistá (netto) hmotnost obsahu bez obalu
8) Obchodní jméno, registrační číslo:
a) výrobce (u krmiv vyráběných v tuzemsku)
b) dovozce, distributora ( pro krmiva dovážená ze zahraničí)


- Kvalitní krmivo nehledejte v supermarketech, přestože reklamní slogan na obalu slibuje nejvyšší kvalitu. Opravdu hodnotné a vyvážené krmivo lze zakoupit u veterinárních lékařů, specializovaných prodejnách, nejlépe však u distributorů a obchodních zástupců, jenž mají regionální zastoupení. Mnozí obchodníci nabízejí i nadstandardní služby, jako odvoz až do domu zdarma apod. –
www.psicentrum.cz .
- Vyvarujte se krmiv, jejichž cena za 1 kg je podezřele nízká. Tyto výhodné „nabídky“ nesignalizují zpravidla nic jiného než nízkou kvalitu. Nechcete přece, aby váš miláček vyrůstal doslova na otrubách a šrotu?
- Snažte se pro vašeho pejska vybrat jen to nejlepší. Člověk také není živ jen ze suchého chleba a vody, přestože by mu to k přežití pravděpodobně stačilo, proto i vašemu čtyřnohému členu rodiny předkládejte krmivo hodnotné, obsahující dostatečné množství živin, vitamínů a minerálů, splňující ty nejvyšší kvalitativní nároky.
Během let, co se věnujeme pejskům, jsme vyzkoušeli několik zahraničních značek a po zkušenostech, které dnes máme, jsme nejvíce spokojeni s americkou značkou Purina.

Krmiva můžeme dle kvalty rozdělit do tří základních tříd:
- ekonomy
- premium
- superpremium

Oficiální dělení krmiv, které by přesně definovalo jednotlivé kategorie, však neexistuje. Jednotliví výrobci používají označování svých krmiv těmito kategoriemi dle vlastního uvážení, proto zákazníkům uvedená kategorie na obalu krmiva může sloužit pouze jako pomůcka pro orientaci v množství krmiv. Vždy je nezbytné podrobně prostudovat etiketu se složením a jakostními znaky, u zahraničních krmiv někdy i etiketu originální. Tehdy teprve můžeme posoudit, o jak kvalitní krmivo se jedná.
Ekonomy – nejnižší řada krmiv
Krmiva nejnižší kategorie jsou poměrně snadno odlišitelná. Hlavní podíl krmiva tvoří rostlinná složka (větší podíl vlákniny), energetická hodnota je nízká (nízký podíl bílkovin a tuků). Krmiva jsou hůře stravitelná a doporučené denní krmné dávky jsou díky tomu vyšší. Vyznačují se hlavně nízkou kilogramovou cenou a tím především oslovují zákazníky. Často se s krmivy ekonomické řady můžeme setkat v supermarketech a dalších nespecializovaných prodejnách. V jednotlivých řetězcích se často objevují ve specifických obalech označujících ekonomický – výhodný nákup zboží, bez uvedení značky krmiva.
Premium – střední řada krmiv
Nejširší skupina krmiv s velkými rozdíly v kvalitě. Obecně jsou považována za krmiva kvalitní, splňující kritéria pro dlouhodobé zkrmování. Řadí se mezi ně jednak krmiva blížící se kvalitě superprémiové.
Složení krmiva bývá uděleno buď po skupinách krmných surovin, kde je mohou jednotlivé složky v rámci skupiny surovin měnit dle potřeb výrobce, nebo již po jednotlivých surovinách, které zaručují standardní kvalitu.
Na rozdíl od krmiv řady „ekonomy“ obsahují premiová krmiva vyšší podíl živočišné složky (různé živočišné moučky).
Jako hlavní vodítko pro posouzení kvality jednotlivých krmiv slouží především uvedené použité suroviny, množství dusíkatých látek, tuků a vlákniny v krmivu.
Superpremium – nejvyšší řada krmiv
Jedná se o vysoce kvalitní značková krmiva, vyrobená z výběrových surovin, převážně vyvíjená s výrobci s vlastními výzkumnými centry a distribuovaná výhradně přes specializované prodejny nebo veterinární lékaře.
Superpremia se vyznačují vysokou energetickou hodnotou a stravitelností, doporučené denní dávky jsou v porovnání s ostatními krmivy nižší. Složení krmiv je uváděno po jednotlivých surovinách, hlavní podíl v krmivu tvoří živočišná složka. Za superpremium se považuje krmivo obsahující maso.
Nejkvalitnější superpremia jsou vyrobena z masa jako hlavní složky krmiva
. Nižší superpremia (vyšší premia) obsahují maso v menším podílu, hlavní složku těchto krmiv tvoří kvalitní masová moučka.